To nejlepší z Norska 2008

29. 4. 2010 | Aneb okružní jízda od atrakce k WC.

Na letošní letní dovolenou jsme vyrazili do Norska, doufaje, že se vyhneme tropickým vedrům. Našli jsme si cestovku, zaplatili zájezd a už jen toužebně očekávali, až dorazí pokyny k odjezdu. Pokyny dorazily a naše nadšení trochu opadlo, když jsme zjistili, kolik že si to máme ještě vzít dalších peněz na "doporučené výdaje", kterými byly vstupy do muzeí a kostelů, mýtné na vjezdy do kopců a lístky na okružní plavby lodí. Protože se už nedalo vycouvat a chuť po poznání byla silnější, tak jsme sáhli do prasátka, vyměnili nějaké další NOKy (NOrské Koruny) a vyrazili.

Jelikož jsme "hrdinové" a máme strach z létání ,tak jezdíme po Evropě autobusem. Celá cesta probíhala bez komplikací, až na to, že nám bylo zapovězeno používat WC v autobusu. To by tak ani nevadilo při průjezdu Českou republikou a Německem, kde jsou pumpy rozesety podél cest jedna vedlé druhé, ale problémy nastaly až ve Švédsku a hlavně v samotném Norsku, kde jich je díky menšímu zalidnění jednak méně a co bylo největším překvapením, že je zde pouze jedno WC pro všechny bez rozdílu pohlaví, či jiného tělesného handicapu. Takže si dovedete živě představit, že jakmile se někde udělala bezpečnostní přestávka pro řidiče, tak se z autobusu vyvalilo 40 cestujících lačnících urychleně vyprázdnit obsahy svých močových měchýřů a střev. Ani né v polovině došel papír a ....... dále si tu legraci jistě dovedete představit. Až doma se mi dostalo vysvětlení, proč tomu tak je: "Vole, tam je tak draho, že oni moc nežerou a proto ani neserou a tak jim stačí jeden hajzl pro celou dědinu." Faktem je , že draho tam opravdu je, ale Norové jsou na tom ekonomicky daleko lépe než my, takže si to mohou dovolit. Číslice na cenovkách jsou až na některé vyjímky stejné jako u nás, akorát si je musíte vynásobit 3-mi, aby jste věděli, na co Vás to přijde u nás. Takže si určitě nedáte kopeček zmrzliny, který přijde na 30,- NoK nebo 4dl čepovaného piva za 60,- NoK. Ještě že řidiči měli dostatečnou zásobu Ostravaru za KaČky. Co se týče pití alkoholu, tak v tom jsou Norové trochu divní. Jednak tam alkohol nedostanete ani jen tak lehce koupit. V obchodech je k dostání pouze pivo s nižším obsahem alkoholu a ostatní alkohol, jako lihoviny a víno, lze zakoupit jen ve speciálních státních obchodech. Takže taková malá prohibice. Pití si ovšem vynahrazují o víkendech, kdy vyráží z měst do kempů a tam chlastají, jak utržení ze řetězu, o čemž jsme se mohli přesvědčit na vlastní bulvy. Chudáci ti, co bydlí na 029f_Sedm_sestervesnicích - ti musejí pít o samotě, maximálně k tomu přesvědčit svou ženu nebo děti, protože k nejbližšímu sousedovi to mají cca 300m až 1/2 km. Tím chci jen naznačit, že hustota osídlení je tam velmi malá a jejich malebné chaloupky ve vesničkách se dají přirovnat našim samotám. To, že žijí takhle osamoceně a geografická poloha Norska, kdy tam vládne 1/2 roku polární noc a druhou půlku polární den, se také podepisuje na jejich psychice a Norové tím mají neslavné prvenství v počtu sebevražd na světě.

Po překročení švédských hranic a při průjezdu jižním Norskem nic nenasvědčovalo tomu, že jsme v této severské zemi. Krajina, ač pěkná, spíše připomínala naše jižní sousedy - Rakušany. Čisto, upravené trávníky a domky s balkóny obsypané květinami. Kapitolou samu pro sebe jsou cesty. Jsou krásně rovné bez výmolů a děr, které známe od nás a díky malému provozu po nich cestujete poměrně rychle. Mají ovšem jednu zvláštnost - čím více se blížíte k severu, tak jsou užší a užší, že se sobě nevyhnou ani dvě auta, natož třeba autobus s náklaďákem. Naštěstí jsou na nich udělány takové vyhýbací či odstavná místa, která Vám nakonec to předjetí umožní. Jelikož jsme se ale nejdál dostali do středního Norska, tak nemůžu sloužit informací, jak vypadají dále na sever, ale podle zužovacího trendu si myslím, že tam už jezdí jen na galuskovém kole. Další zajímavostí na cestách jsou tunely. To, že jsou tesané ve skalách a že jsou pěkně dlouhé a i úzké není až tak zajímavé, jak to, že tam není žádné osvětlení a ventilace, takže projíždíte po tmě a pěkným smogem. To by se asi komisařům evropské unie moc nelíbilo, kdyby chtělo Norsko vstoupit do EU. Naštěstí mají Norové rozum a nebudou strkat hlavu na popravčí špalek. Další perličkou na dortu jsou jejich serpentiny ve skalách, kdy se cesty klikatí kolmou stěnou vzhůru. 018e_Troli_cestaTady smekám před řidiči našeho autobusu, kteří tyto cesta bravurně zvládli a v místech, kde si někteří jedinci přetahovali bundy přes hlavu, aby nemuseli koukat dolů, tak oni měli místy výhled jak z balkónu, to když si uvědomíte, že řidiči sedí před předními koly autobusu a v místech, kde se autobus prudce točil do zatáčky, tak byl celý jeho čumák ven ze skály a jen kola byly na vozovce. Původně jsme se jeli do Norska zchladit, ale zažili jsme 32°C vedra, kdy si i norské krávy chladily vemena ve fjordech, aby nedojily hned kyšku a ovce hledaly stín na vnitřních okrajích tunelů. Dál si netroufly, protože věděly, že by tam bídně zahynuly na nedostatek kyslíku. Krom autobusu jsme jako další dopravní prostředek použili lodní trajekty. Ten největší, který nás suchozemce přiváděl v úžas, byl na cestě z německého 002a_RostockRostocku do švédského Trelleborgu. Co se do něj vešlo dopravních prostředků bylo neskutečné. Krom kajut na ubytování v něm byla velká restaurace, obchod, herny, různé salónky a kino s nepřetržitým provozem. Zabrali jsme si perfektní křesla a v nich prospali 6 hodin cesty. Ti zkušenější vytáhli karimatky a spacáky a natáhli se na zem, kde se dalo. Další trajekty jsme využívali až v samotném Norsku, kde jsme jimi jen přejíždělí fjordy. Nebyly sice tak obrovské, ale aspoň jsme se mohli kochat z jejich paluby na úžasnou okolní krajinu kolem fjordů.

A teď už jen ve stručnosti. Naši cestu v Norsku jsme začali v městečku Gjovik, kde jsme navštívili olympijský zimní stadion, který byl celý vytesán ve skále a to i včetně krytého bazénu. Odsud odjíždíme do Lillehammeru, kde si procházíme městečko a navštěvujeme olympijský stadion se skokanskými můstky, kde v roce 1994 začala 17. zimní olympiáda. Z Lillehammeru jedeme navštívit dřevěný sloupový kostelík v 013b_Pano - Ringebu_3Ringebu a pak vyrážíme do rafťáckého kempu Sjoa při stejnojmenné řece. Zde byl sice malý zádrhel na pánském WC, které teklo vrchem, ale to majitel vyřešil ponorným čerpadlem v žumpě a druhým koncem krmil lososy v řece ;-). Ráno, po vynikající snídani (už si nevzpomínám, zda nebyli i lososi) vyrážíme cestou necestou, teda nejdříve "trolí" a potom "orlí" cestou k nejkrásnějšímu fjordu v Norsku, ke Geirangerfjordu, po kterém na vyhlídkové lodi obdivujeme úžasné vodopády. Z fjordu vyjíždíme na horu Dalsnibbu (1500m), ze které je nádherný výhled jak na Geirangerfjord, tak i na okolní hory středního Norska. Adrenalinový výjezd na Dalsnibbu si Norové nechají zaplatit. Na večer přijíždíme na nocleh do pěkného kempu Strynsvatn, kde znaveni uléháme a snažíme se usnout i přesto, že ve 22:00 hod je venku světla, jak u nás v 5 odpoledne. Ještě před tím však krmíme sprchový automat 10-ti NoKy za 6 minut teplé vody. Jestli se vám to zdá málo, tak vězte, že to bohatě stačí. Akorát po sobě musíte ještě vytřít sprchu do sucha. Další den jedeme k největšímu 040f_Briksdalsbreenledovci v Evropě a to Jostedalsbreenu a k jeho nejnavštěvovanějšímu splazu Briksdalbreenu. Je úžasné koukat na tisíce let starý led, který ovšem rychle mizí před očima. Tady jsme krom Osla zažili asi největší koncentraci turistů, hlavně pak Japonců. Z Briksdalu kloužeme k dalšímu sloupovému kostelíku v Kaupangeru a pak již přejíždíme trajektem největší norský fjord Sognefjord a upalujeme do místa našeho posledního noclehu, do kempu Sutoya v Nesbyenu. Celý kemp "žije" a všichni si užívají nadcházející víkend a vesele a hlasitě holdují konzumaci alkoholu. Sprchy se opět platí, ale někteří jedinci (jako my) mají to štěstí, že je mají zadarmo hned vedle pokoje. Snídaně jsme měli všude vydatné a výborné, ale že zrovna v tomto kempu sežeru na snídani půllitrovou sklenku s rybičkami ve sladkokyselém nálevu by mě v životě nenapadlo. A to jsem se toho alkoholového reje ani v nejmenším nezúčastnil. Jen jsem si řekl, že když už jsem v Norsku, tak bych měl aspoň poslední den ochutnat nějakou jejich rybu. Že to ovšem bude tak božská mana, tak to jsem nečekal. Nikdo ty rybičky nejedl, až když už jsem si je šel asi po 5-té naložit, tak se zvedl zájem, ale moc už tam toho nezbylo. Myslel jsem, že si je po cestě někde koupím, ale na benzinkách je neměli a na klasické potraviny jsme pak už nenarazili ani v Oslo. Marně jsem se potom tloukl do hlavy, že jsem mohl požádat majitele kempu, zda by mi jedny neprodal. No snad někdy příště. S plnými břichy, alespoň teda já, nasedáme do autobusu a míříme do hlavního města Norska - do Oslo. Jeho prohlíd052a_Osloku začínáme návštěvou muzea vikinských lodí, dále pak muzea polárni lodě FRAM a muzeum Kon-Tiky. Když už nic jiného, tak všechny tyto muzea stojí za to vidět. Z muzeí se vydáváme na druhou stranu Oslofjordu do centra samotného Oslo. Prohlížíme si královský hrad Akershus Slott, radnici, Národní divadlo a Universiru a pak jen tak procházíme nejdražší hlavní třídu Karl Johans Gate. Za šíleného lijáku se vracíme do autobusu a odjíždíme navštívit park Gustava Vigelanda a na samotný závěr si ještě odskočíme na olympijské skokanské můstky a pak odjíždíme domů a těšíme se na první WC, kde si nebudeme podávat kliku z ruky do ruky.


norway-flag
Vstup do galerie

Komentáře (2)

  • 2
    Věra Nováková27. 9. 2010, 20.56
    Krásný počtení a samozdřejmě i fotky,Zveřejnit víc.!
  • 1
    Karla Hermannová25. 5. 2010, 11.08
    Moc hezké, povedlo se, jako vždy. :-)

Přidat komentář



(nebude zveřejněn)



Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):