Restaurant Le Saint-Tropez

21. 2. 2012 | Krátká reportáž z otevření nové, francouzské restaurace v paláci Kinských v Praze.

Restaurant Le Saint-TropezOtevření nové francouzské restaurace v Praze předcházelo mnoho příprav. Od myšlenky jejího otevření, po hledání vhodných prostor, zařizování, vybavování, obsazování personálem, nákupem surovin, až po samotné otevření, které se konalo hned 4x. Poprvé pro novináře, píšící o gastronomii, podruhé pro VIP hosty, potřetí pro přátelé a známé a na konec pro širokou veřejnost. Díky naší Petře, která jezdí o prázdninách k majiteli do Francie na brigády, jsme měli možnost se třetího otevření zúčastnit.

Jelikož se Vám taková příležitost nenaskytne každý den, tak jsme se do Prahy všichni těšili. Zakoupili jsme lístky na vlak, objednali ubytovaní, ale bohužel se opět potvrdilo pravdivost tvrzení, že se nikdy nemáte na nic těšit dopředu. Tak místo ve třech, jsem kvůli nemoci půlky rodiny jel nakonec do Prahy sám. Ale asi mi to někdo nepřál, protože jediný vagón v celém vlaku, ve kterém jsem cestoval, měl porouchané topení a tak jsem seděl v čepici, bundě a rukavicích a přemýšlel, jestli tu slivovici, co jsem vezl jako dárek, nemám otevřít už v Ostravě a zahřívat se vnitřně. Naštěstí je RegioJet solidní firma a tak nás po celou cestu aspoň zahřívala teplými nápoji a nakonec vrátila i 100% jízdného, které jsem hned v nádražní restauraci "Na Hlavním" proměnil za rum s čajem. Díky vysokým mrazům, které v tu dobu vládly, se mi nepodařilo rozmrznout ani v hostelu, kde do čtvrtého patra kotel už nestačil horkou vodu vytlačit. Takže zase studený odchov.

Raut měl začít mezi 17. a 18. hodinou, tak jsme s Petrou ještě na hlavním vyzvedli její kamarádku s přítelem a společně pak vyrazili do "Týnské uličky 606/3", kde se restaurace "Restaurant Le Saint-Tropez" nachází. V duchu jsem měl jen obavy, aby nebylo v restauraci příliš teplo a já nemusel dlouho čekat až mi rozmrzne foťák, který se mnou tu mrazivou anabázi prožíval. Teplo bylo příjemné, hlavně mi  a aparát byl kupodivu připraven k focení už za 1/2 hodiny. Restaurace je ve sklepení paláce Kinských a je jednoduše a útulně zařízena. Když jsme do ní vešli tak nastalo radostné vítání děvčat, která se znají z Francie a vzájemné představování zbylého osazenstva. Postupně se nás takto sešlo asi 30 osob. Samozřejmě hned jsme byli pobízeni ke konzumaci připravených pokrmů a popíjení vynikajících vín.

ShampagneNejsem vyhlášený gurmán, jako je Pavel Maurer, abych dokázal tak brilantně posoudit kvalitu a vzhled všech naservírovaných jídel, ale pokusím se o to z pohledu moravského žrouta, který není vybíravý a vždy mu chutná. Čím jsem byl velice mile potěšen, byl přípitek pravým francouzským šampaňským, který  jsem si musel několikrát zopakovat a zachutnalo mi tak, že ode dneška budu Bohemia sekt už používat jen na zalívání šnytlíku. Jako moravského patriota mě potěšilo, že vedle vynikajících vín francouzských jsou zde i kvalitní vína z Moravy.
K šampaňskému je třeba něco zakousnout a tak nám děvčata na podnosech nabízela jemnou lososovou pěnu na křupavém toustíku ozdobenou párem kuliček kaviáru a snítkou kopru nebo na opečené jednohubce z bagety vynikající pomazánku z černých a zelených oliv. Obě byly vynikající, ale z černých mi chutnala více. Snítkou kopru byl rovněž ozdoben Tartare du saumon - tatarák z lososa, ale kaviár vystřídaly červené kuličky pepře a sklenička, kterou byl naplněn, byla ještě ozdobena kouskem limetky. Když si to ještě představíte s vynikající francouzskou bagetou .... úchvatná záležitost. To ještě nebylo z vodní říše všechno a vedle na talíři se na nás usmívaly měsíčky tygřích krevet se dvěma druhy domácích, majonézových omáček a když jsem zjistil, že je navíc nemusím už loupat, tak jsem se smál na ně i já a musely ke mně hned na talíř, kde ovšem nepobyly moc dlouho. Nachystané občerstveníDlouho jsem spíše odolával jistému hlavonožci, chobotnici, kterou mám po zkušenostech z Chorvatska zafixovanou jako podrážku vojenské kanady, která, když se vám podaří rozkousat do nějakého tvaru, vyjde z vás druhým koncem v nezměněné podobě. S těmito obavami jsme se svěřili francouzskému kuchaři, který místo vysvětlovaní vzal párátko, napíchl na něj kus chapadla a vložil to naší Petře do úst. Když jsem viděl, jak si na ni pochutnává a neprotestuje, musel jsem i já ochutnat.  Žádná podrážka, ale vynikající jemňoučké masíčko v lehce nakyslém, kořeněném nálevu. Na řadu pak přišla plněná vajíčka, paštičky, zeleninové saláty, kuskusový salát, dušená zelenina, grilované kuřecí kousky, zapečená klobása, sýrové tyčinky, skvělé černé olivy. To vše úžasně naaranžováno a naservírováno. Jako bonbónek navrch se servíroval rosbeaf, na krajích s pěknou kůrčičkou a uprostřed hezky měkký a šťavnatý. Všechny tyto vynikající pochutiny a pokrmy připravili a i nadále budou připravovat 2 francouzští kuchaři Denis a Philippe.
Po celou dobu mezi hosty panovala skvělá nálada, všichni se výborně bavili a hlavně vychutnávali vybrané lahůdky a skvělá vína.

Tímto děkuji Marcovi, Magdě a Pavle za pozvání a vřelé přijetí, kuchařům za vynikající kulinářský zážitek a ostatním za skvělou atmosféru a zábavu.


Marc a Magda

Pokud vám, co jste to dočetli, tečou chutí sliny po klávesnici, je nejvyšší čas vyrazit a Restaurant Le Saint-Tropez navštívit. Pokud to máte daleko, tak se mezi tím můžete kouknout do galerie na pár snímků a třeba si pobrukovat tuto všem dobře známou melodii od Raymond Lefèvre.

kreveta2Vstup do galerie

Komentáře (6)

  • 6
    Martin Ševčík26. 3. 2012, 21.13
    Paní Magdo děkuji. Jsem rád, že se Vám líbí.
  • 5
    Magda senior26. 3. 2012, 9.21
    Moje dcera mi nebyla schopna do dnešního dne přeposlat fotky, holt je vytížená, včera jsem se setkala s Petrou a ta tak učinila obratem. Fotky i komentář hodnotím palcem nahoru:) a obojí mi udělalo velkou radost. Srdečně zdravím Magda K.
  • 4
    Palo Zubek23. 2. 2012, 15.22
    Kurde,ale jste si žrali! Restaurace vypadá hezky, mile a útulně! Tam bych mohl! Hoj! :-)
  • 3
    Milan22. 2. 2012, 14.09
    To je Marťas fakt nerozum na takové akce jezdit sám.Kdybys řekl,mohl jsem ti dělat manželku a Mruška syna.I tu cestu vlakem bych ti zaplatil,když vraceli jízdné.Fááákt
    škoda.Ale jinak to musela být bombička.Fičím si domů něco podobného uklohnit.
  • 2
    Martin Ševčík22. 2. 2012, 9.07
    Jardo, jo. To víš, je to skok když vyměníš francouzskou paštiku z husích jater za "bočikovu nátierku". :D
  • 1
    JaDr22. 2. 2012, 8.41
    ... no jsem uslintanej jak bernardýn Bohoušek. Myslím si, že ta Tvoje cesta vlakem (zadara, ale ve studeným odchovu) stála zato. Nepřipadala Ti pak po návratu domů domácí strava úplně fádní?

Přidat komentář



(nebude zveřejněn)



Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):