Jak jsme fotili zatmění zatmění

30. 6. 2011 | Bez repelentu se to fotit nedá.

14.6.2011, den před plánovaným zatměním měsíce, mě na Skype přesvědčuje Silva, že je třeba to jít nafotit, protože další taková příležitost, kdy bude měsíc, země a slunce v jedné přímce se naskytne až v roce 2015. Tak zkouším překonat svou přirozenou lenost a volám Pítrsovi, jestli mi nechce dělat společnost, že by jsme si šli společně nafotit. zatmění. Nechce, že jsem to uhod. Je ještě lenivější, jak já. Aspoň mám sám pro sebe výmluvu, že nikam nepůjdu. Večer, při mediální masáži, jak ze statní tak i z veřejnoprávních TV stanic, u Novy ještě doplněné o nějaký možný katastrofický scénář, jsem tak na 50% nahlodán, že se někde vypravím, ale někam dál a výš, abych měl jen tmavé nebe s hvězdičkami a rozsvíceným měsíčkem bez dalších světelných zdrojů. Volba padla na Grůň, ze kterého je možno zachytit, jak východ měsíce, tak i západ slunce skoro naráz, pokud teda máte 2 foťáky. Dalším takovým místem je Lysá hora, ale na tu už nemám povolenku k vjezdu a packovat v noci pěšky dolů se mi taky nechce. Je rozhodnuto, už jen někoho přemluvit ať nejedu sám. Přeci jenom bude nás víc a nebudeme se bát vlka nic.

Ráno při pohledu z okna na čistou modrou oblohu bylo ještě více jasno, že jedu a hned mě napadlo, že zavolám Pavlovi, ať jede se mnou provětrat svou novou strojovnu Canon EOS 7D. Jen doufám, že nebude hasit, kopat díru do garáže nebo kreslit. Hurá, pokud to prý nebude vadit řediteli domácnosti, tak jede. A ještě mu zdůrazňuji, jestli pojedeš, tak mi dej vědět a hlavně se pokus ještě přemluvit Pítrse, ať jede s námi a udělá něco pro své zdraví. Po obědě mu volám, jestli na mně nezapomněl. Jo, zapomněl a i na toho Pítrse. On ale pojede a toho Petra ještě ukecá, ale prosím tě přijeď pro mně, mi svítí v autě červená kontrolka. Bóže, je to sice na opačnou stranu než leží Grůň, ale co by člověk pro kamarády neudělal, že. Tak v 18hod u mne, ať máme čas ještě pokecat a připravit se na výpravu. Dojdu domů a tam zjišťuji, že ještě musím zajet do Ostravy na hlavní nádraží pro dceru. To zvládnu, se v duchu utěšuji, ale zároveň se hrozím dopravní špičky. Samozřejmě jsem se nemýlil. Normálně, za běžného provozu udělám trasu od domu až do Ostravy na hlavní za 20min bez dopravních přestupků. Ve špičku za 50min a trestnému bodovému systému nestačí stupnice a ten slovník ještě k tomu, no hrůza. Nicméně i to zvládám a jako bonbónek ještě nákup nových bot, protože mezi tím, než jsem dorazil z práce domů mé ženě během hodiny nějaká nenechavá svině ukradla boty z poza dveří. Zase nějaký hajzl nezamknul vchodové dveře. V 17:15 jsme konečně doma, tak rychle opláchnout, oblíknout, zbalit fotobágl, stativ, vzít si nějaké pití a upalovat k Pavlovi. A do prčic, došel mi repelent, no snad ty potvory nahoře moc žrát nebudou. Říká se, že přesnost je výsadou králů ... tak já asi budu. U Pavla jsem přesně na chlup v 18:00 hod.

U Pavla mě jako první vítá nedůvěřivě Arty (pes), který mě doposud ještě neviděl a vzápětí i Pavel, který se na terase polonahý vrtá šroubovákem v RC autíčku ... prý ho připravuje na závody. Jsem usazen a dostávám od Lenky vynikajíci buchtu a kafe. A čekáme na Pítrse. Samozřejmě mu Pavel zapomněl říct, že sraz je o půl hodiny dříve, protože to je tak obvyklá doba, o kterou Pítrs chodí pozdě. Bohužel, nezbývá než čekat. Za půl hodiny volá Pítrs, že nejede. Že má důležitější úkol na práci, než focení nějakého zatmění, prej nákup levných euro na dovolenou. No co to je za kamaráda, který nás vymění za ušetřený dvacetník na euru. No i další kamarád se vybarvil. Pavle co máš s tím autem, co ti tam svítí za kontrolka? Nemám benzín. No nezabili by jste je oba. Bóže, příště si při výběru kamarádů budu muset dávat lepší pozor.

Cca v 19hod vyrážíme na Grůň. Cestou si Pavel libuje, jaké se tvoří na modré obloze krásné kumuly, že to bude perfektně vypadat, když bude z pod nich měsíc vykukovat. Smůla ovšem, že se všechny nakumulovaly, jak zjišťujeme později, na jedno místo a to na východ, kde se nám mělo zatmění zjevit. Na Grůni je ticho a mrtvo, jen u chaty sv. Josefa na sebe pokřikuje pár děcek, co zde jsou na ozdravném pobytu, jinak ani živáčka. Sluníčko se pomalu chystá na ústup a krajina se krásně zalévá zlatavým světlem. Vytahujeme foťáky a zkoušíme do hledáčku dostat nějaký příhodný motiv, který by stál za to. Jak u mne bývá poslední dobou častějším zvykem zmáčknu 2x spoušť a najednou nic. Mačkám, mačkám, ale nic nevymáčknu. Baterka v háji. Ještě že mám náhradní. Pomalu se přesouváme směrem ke Švarné Hance a hledáme místo, kde roztáhneme nohy stativům a najdeme si tu nejlepší kompozici. Nakonec se vracíme na zpět a na louce u vodárny nacházíme to nejlepší místo, kde nám nestíní les a vidíme i na protější kopečky. Ovšem díky kumulujícím se kumulům vidíme za chvíli úplné ho ... uby.  Pavel to nervově nevydrží a místo vycházejícího se měsíce fotí zapadající slunce. Prej aspoň něco. S přibývající tmou přibývá ve vysoké trávě i obtížný hmyz, který nedává pokoj a žere nás od hlavy až k patě. Chvíli se oháním, ale pak odevzdaně rezignuji a nechávám se pomalu vycucávat. Jen když už mi ty potvory lezou do uší, tak se občas oženu. Těstě před 21hod, kdy má zatmění začínat, není stále nic vidět a mraky nám jasně dávají najevo, kdo bude pro dnešní noc vítězem. Údolím se pomalu valí mlha, která dělá z vystupujících vrcholků pěkné ostrůvky, tak kašlu na měsíc a zkouším fotit "toskánské motivy". Kdyby jste náhodou nevěděli co to je, tak si zadejde do vyhledávače heslo "Toskánsko" a není boha aby jste na to podle zobrazených fotek nepřišli. Neznám totiž jediného fotografa, který by přijel z tohoto kraje bez fotky zvlněné krajinky, která čouhá z mlhy. No nic, Toskánsko už mě nebaví tak vytahuji mobil a volám Silvestrovi, který mě do toho focení uvrtal, jak je na tom on a zda něco vidí. Vidí prý to samé hovno, co my, ale krátí si čekání tím, že u jednoho z mnoha rybníků v okolí Karviné pořizuje na jednom ze svých foťáků, které se mu nejspíš kotí, časosběrné snímání západu slunce. Ještě než ukončíme hovor se na východě z mraků vyhoupne srpek měsíce a fotografické orgie mohou začít. Houby, trvalo to jen malou chvíli než zase zalezl, ale něco se ulovit podařilo. S přibývajícím časem, přibývalo i tmy a na měsíc, který se spíše dal jen tušit než vidět se nedalo už zaostřit. Takže ostření zkusmo ... otočit prstenec na doraz, mírně vrátit zpět a doufat, že bude na fotce aspoň něco ostré. Pavel se cpe Margotkou a mi nabízi olíznout jen staniol, ale i ten je mi později vyčítán, že jsem mu ji sežral. Děsní kamarádi. Když už mi začínají prosvítat kosti z toho, jak mě komáři, muchničky a lojnice ožírají, tak už toho máme akorát tak dost a balíme fidlátka a jdeme k autu. U kostela ještě zastavujeme a snažíme se jej v té tmě vyfotit. A aby na fotce něco bylo vidět, tak jej nasvětlujeme čelovkou a baterkou na mobilu. Bohužel jsou to slabé zdroje světla a tak nám pomůže až projíždějící auto nějakého chataře, kterému uskakujeme z cesty na poslední chvíli, ale co by jsme neudělali pro "dobrou" fotku. Dobrou je v úvozovkách, protože dobrá není ani náhodou. Tak to byla poslední fotka a jedeme domů. Když dojíždíme o půlnoci k Pavlovi domů, tak oba zíráme s hubou otevřenou na nádherný a čistý kotouč měsíce na jehož okraji mírně a pomalu mizí srpek zatmění. A než dojedu domů já, tak měsíc si už hoví na obloze v plné parádě a po nějakých mracích už není ani památky.

No nic, pokud se nám příští rok podaří přežít v prosinci konec světa, který se bude muset určitě taky nafotit, tak na další takové zatmění si budeme muset počkat až do roku 2015. To zas není až tak daleko, ale ten příští rok ..... to bude mazec.

 

mesic01Vstup do galerie

 

P.S.: Na Pavlovu přímluvu sem vkládám odkaz do jeho galerie na Facebook, tak kdyby jste ji náhodou neviděli, tak Vám nezbude nic jiného, než si ho přidat do přátel.

Komentáře (8)

  • 8
    xxx 7. 7. 2011, 17.29
    Souhlasím s názorem, že ses měl dát kromě focení i na spisovatelskou dráhu..... :-))
  • 7
    Martin Ševčík 2. 7. 2011, 10.11
    2 stanioly olizovat rozhodně nebudu.
  • 6
    Pavel - ten cos mu sežral margotku ... 1. 7. 2011, 12.42
    šikula a příště vezmu margotky dvě ... :-)
  • 5
    Martin Ševčík 1. 7. 2011, 10.31
    Hele, na FB na tebe nemá každý kontakt a taky nevím jestli si tě někdo bude chtít do přátel přidat, ale že jsi to ty, tak to pro tebe udělám. ;o)
  • 4
    Pavel - ten cos mu sežral margotku ... (web) 1. 7. 2011, 9.55
    a tos tam ještě nedopsal, že jsem si nevzal klíče od baráku ... a jelikož nám zvonek funguje dost nahlas, tak jsem vzbudil všechny a ty co jsem nevzbudil, vzbudil Arty radostným vítacím štěkotem.... žena mě ve dveřích okomentovala " no ty jsi výbornej" ráno šla do práce na rozdíl ode mne ... :-) jo a díky za odkaz na můj staré web :-) ani nevím, že ještě existuje ... dávám všechno na FB , když tak předělej na můj FB ... :-)
  • 3
    jzden ka 1. 7. 2011, 8.59
    kluci jak já se na vás už těším....
  • 2
    JaDr 1. 7. 2011, 7.50
    Pěkný čtení ... jestli Ty ses neměl dát na spisovatelskou dráhu ... tam bys mohl mít zataženo tak akorát do špajzu :-)), ale nic si z toho nedělej, u nás jsem věděl o tom zatmění taky jen z TV, ve skutečnosti jsme to tu měli skumulováno tak hustě, že se nedalo tušit vůbec nic.
  • 1
    tommy 1. 7. 2011, 0.44
    .. ty kokso, to zas byla akce ;-). Už se těším na podzim .. to bude další střípek :-). PS. Ale línej jsem taky :)) ... pomalu a jistě

Přidat komentář



(nebude zveřejněn)



Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):