Carnival of Venezia 2014

17. 3. 2014 | Když se řekne Itálie, okamžitě se Vám vybaví špagety, pizza, Grappa, Sofia Loren, Leonardo da Vinci, Ferrari, mafie, ale karneval, to je asi to poslední, na co si vůbec nevzpomenete.

Tak na karneval můžete buďto do Ria, to mi ale neprošlo, tak jsem musel vzít za vděk trochu bližší destinací a tou jsou Benátky. Na polonahé karnevalové tanečnice můžu ale zapomenou, neboť karneval se koná na rozhraní zimy a jara a tak jsou všichni zamaskováni od hlavy až k patě. Datum konání karnevalu se odvíjí od Velikonoc, takže nikdy není ve stejnou dobu. A aby to nebylo tak jednoduché, tak pro vysvětlení termínu konání začneme od konce. Karneval končí v úterý před popeleční středou a začíná dva pátky před úterým. Počátek karnevalu je datován někdy po roce 1162, kdy se benátčané ubránili patriarchovi z Aquileie, Ulrichovi. Na oslavu vítězství bylo na náměstí Sv. Marca obětováno 12 prasat a jeden býk a tím vznikla nová tradice, na které se ale masky začaly objevovat až v druhé polovině 13. stoletíKarneval se ve svých počátcích těšil velké oblibě, protože nižší vrstvy si mohly na chvilku hrát na honoraci a páni zase na chudáky. Na svém vrcholu byl kBenátkyarneval v 18. století, naopak ve třicátých letech 20. století ho italský diktátor Benito Mussolini úplně zakázal. K jeho oživení dochází až o 50 let později, kdy ho parta nadšenců a milovníků Benátek znovu probouzí k životu. Nutno podotknout, a jistě taky k jejich naprosté spokojenosti, že se jim to daří opravdu skvěle a každý rok karneval zaplaví množství masek, kostýmů a ještě více návštěvníků, z čehož si nejvíce mnou ruce místní restauratéři, hoteliéři, zkrátka všichni, kteří zde nabízejí nějaké služby. Na své si tak přijdou nejen jednotlivé masky, které vznešeně korzují a trpěli pózují, ale hlavně turisté a návštěvníci a z nich především fotografové, kteří masky obletují ze všech stran a snaží se pořídit ten nejlepší záběr a pózu, kterou masky vykouzlí. Samozřejmě se to neobejde bez velké strkanice, poněvadž ti co fotí na tablety a mobily, překážejí těm, co fotí s nasazeným širokoúhlým objektivem a tihleti všichni zase překážejí fotografům s teleobjektivy a tato skupina pak svorně v různých jazycích nadává na ty, kteří si stoupnou vedle masky a chtějí se s ní nechat vyfotit. Takže všichni stále koukají na displej, kdo že jim to vlezl do záběru a promazávají karty. Ale i přes to všechno se Vám na konec podaří ulovit aspoň pár povedených snímků. Takže pokud někdy vyrazíte na karneval do Benátek a budete se chtít vyhnout téhleté strkanici, budete si muset přivstat, protože masky korzují v uličkách Benátek od brzských ranních hodin a jejich největší koncenrace je především na náměstí San Marco.

S nápadem zajet si nafotit karneval do Benátek přišel Kamil (Ubekam) někdy v lednu s tím, že vyrazíme v naší "polské" sestavě (Kamil, Pavel a já) a přibereme ještě jednoho účastníka zájezdu. Volba padla na Pítrse (Petr Jílek),Fotoaparát Kamila Übelauera, fotila zamaskovaná turistka kterého s Kamilem oba dobře známe a taky proto, že to byla cesta pro něj jak stvořená. Totiž místa, kde se nedá dostat autem, výtahem či jezdícími schody Pítrs nefotí, takže Benátky jsou pro něj přímo dělané. První navržený termín odjezdu jsme nakonec posunuli o týden a udělali jsme velmi dobře. Co jsme z kraje ale vůbec neřešili byl nocleh a to i přes to, že jsme zde chtěli fotit 2 dny. Návrh vzít si stan a spacák, tahat to celý den s sebou a fotit až do pozdní noci a pak někde ulehnout, vzal brzy za své, když jsme zjistili, že v Benátkách stanový kolík zapíchnete tak akorát do shnilého dřevěného mola a nějakou větší zelenou plochu najdeme maximálně na hřbitově. Pokus o přespání v nějaké opuštěné gondole byl zamítnut rovněž a to z důvodu nevyspytatelného únorového počasí. Takže zbyly 2 poslední možnosti. Přespat v autě na parkovišti nebo najít nějaký "levný" hotel. I když jsme se více méně shodli na autě, tak Kamil nelenil a vygooglil nám jediný volný hotelový pokoj v celých Benátkách v hotelu Florida (takový typický italský název). K naší smůle ovšem jen pro 3 osoby. No co, toho čtvrtého tam nějak propašujem a vyspí se na zemi nebo na něj zbude to auto.

Do Benátek vyrážíme autem od Pítrse 26.2.2014 kolem šesté hodiny večerní s tím, že bychom tam měli dorazit v podobném čase, ale ráno. Celý týden před cestou jsme sledovali předpovědi počasí, které ovšem pro danou lokalitu nevěštili nic dobrého, jen samý déšť. Tohleto věštění by se mělo zakázat, vždyť není to ani tak dávno, kdy zrušili v Anglii hrdelní trest za předpověď počasí. Což je dle mne velká chyba. Jedna taková poprava předpovídače vyjde určitě levněji než všechny ty hypersuperrychlé moderní počítače na analýzy a výpočty předpovědi vrtochavého počasí. Navíc, kam jede Kamil, tam vždycky prší a někdy dokonce i sněží, ale kam jedu já je vždycky hezky. No uvidíme jak to dopadne. Když jedete autem do Benátek musíte počítat s tím, že přímo do města se s ním vůbec nedostanete, leda tedy, že by to byl nějaký hybrid a Vy na konci cesty sjedete rovnou do vodního kanálu. My jsme nic takového neměli, tak jsme museli někde zaparkovat. Na výběr k parkování toho taky zrovna moc není. Můžete zaparkovat v Mestre a potom jet asi 10 km vlakem přes záliv, ale co s věcma. Tahat s sebou celé dopoledne fotobatoh, stativ a ještě věci na spaní a převlečení do doby než se ubytujete, tak to by asi nebylo to pravé orechové, takže jsme vyzkoušeli druhou možnost a to tu, že najdeme nějaké volné místo na dvou velkých placených parkovištích hned z kraje Benátek. Na druhý pokus se nám to daří a parkujeme cca v 6:00 hod ráno na střeše víceposchoďového parkoviště (45°26'18.2"N 12°19'02.5"E) hned vedle autobusového stanoviště a taky kousek pěšky od našeho hotelu. Neprší, ale mračna valící se nad městem zatím nevěští nic dobrého. Rychle snídáme z přivezených zásob a domlouváme se, že společně dojdeme až na náměstí San Marco a pak už si půjdeme fotit každý svou cestou. Takže bereme fotobatohy a hurá do víru karnevalového reje. K údivu Kamila a Pavla začínáme s Pítrsem fotit hned, jakmile jsme pár metrů od parkoviště a se slovy "to se prodá" plníme své karty fotkami, které pak nabídneme do fotobank, což ti dva, hlavně teda Pavel, netušili. Posléze si z nás dělají srandu a opakují po nás "a to se prodá taky".

V Benátkách se nemusíte bát, že někde zabloudíte, jednak dnes už má každý druhý v telefonu nebo tabletu navigaci a za druhé, směr na náměstí San Marco najdete namalován na každém domě a třeba Vám ta cesta bude trvat pokaždé jinak dlouho, můžete si být jisti, že tam vždycky trefíte. Krom cesty pěšky se můžete pohybovat i po vodě, vodnímy autobusy nebo s vydřidušskými gondoliéry na gondole. Vodní autobus jsme si šetřili na později, jelikož lístek na 24 hod. stojí 20€ mimo sezónu a v létě pak 30€. 60€ za jednu jízdu gondolou jsme teda nikdo dávat nechtěli a to prej nám udělal cenu, tak nevím, jestli někdo z nás čtyř vypadá jako Rotschild. Počasí se nad námi slitovalo a zamračená obloha se roztrhala a svítilo a hezky hřálo sluníčko. Postupovali jsme pomalu pěšky a co chvíli fotili něco, co nás zaujalo a že toho nebylo málo. Přes most Rialto docházíme na rybí trh, kde pro mě s Pítrsem začíná fotografická žeň a kde z nás měla srandu, krom našich dvou kolegů i tahle americká fotografka, kterou tímto zdravím, i když si to tu asi zrovna nepřečte. Konečně docházíme na náměstí a tam se žeň mění na fotografická jatka. Rychle si domlouváme místo a čas dalšího srazu a i když z kraje pospolu, pomalu se ztrácíme jeden druhému z dohledu a fotíme a fotíme. Ačkoli karnevalové masky a kostýmy najdete na různých místech Benátek, tak jejich největší koncentrace je právě na náměstí San Marco. Pohybují se zde od těch nejjednodušších masek malovaných na obličeji, přes škrabošky a masky, které z původním karnevalem nemají nic společného, až po nadherné, bohatě zdobené kostýmy. Samozřejmě si zde můžete dle svého gusta a peněženky zakoupit masku vlaKarnevalová maskastní. Vybrat si můžete buďto u stánků na náměstí nebo v kamenných obchodech, které mnohdy bývají i výrobnou těchto masek. Ve středověku měli výrobci masek svůj vlastní cech a masky se vyráběly z kůže, porcelánu nebo papíru. Ty původní byly celkem jednoduché a ani né moc zdobené. Zatím co ty dnešní jsou bohatě malované nebo zdobené drahokamy, peřím, korálky nebo flitry. Celkem zde můžete narazit na pět typů masek: Bauta (pokrývá celý obličej, tradiční umělecké dílo bez otvoru v oblasti úst a bohatě zlacené), Kolombína (poloviční maska, často zdobená zlatem, krystaly stříbra a peřím, nazvaná podle herečky Columbine, která ji používala), Dottore (maska s dlouhým zobákem, v 17. století sloužila jako ochrana lékařů při léčení pacientů nakažených morem, v zobáku byly látky napuštěné octem), Moretta (oválná maska s širokými otvory pro oči, používaly ji patricijské ženy, bývala zakončena závojem.) a Volto (typická benátská maska, nosí se k ní plášť a třírohý klobouk, tvar masky umožňuje jednoduše dýchat, pít i jíst, aniž by se maska musela sejmout z tváře). Po jedné hodině odpolední jsme se zase slezli dohromady, zakoupili 24 hodinový lístek na loď, vyrazili nazpět na parkoviště pro zbytek bagáže a šli jsme se ubytovat do našeho hotelu. Recepční, seč počítala, jak počítala, stále ji přebývala jedna osoba na třílůžkový pokoj. Ná náš argument, že je nás bohužel o jednoho více a když bude tak hodná a přimhouří jedno oko, že se vyspí na zemi ve spacáku reagovala tak, že nepřimhouří ani obě, protože čas od času je navštíví místní úředníci a kontrolují obsazení hotelu. V zápětí jsme ale hleděli my, když nám nabídla ještě jeden jednolůžkový pokoj navíc, samozřejmě jsme souhlasili. Asi jsou na takové pitomce už připraveni a mají něco do rezervy, byť rezervační systém hotelu na internetu hlásil jeho obsazenost až do konce roku. Samotku jsem vyfasoval já, neboť Pítrs všem nakecal, že v noci chrápu a že se se mnou nevyspí. Což je bohapustá lež, Pítrs spal se mnou pouze jednou a to celou noc seděl na posteli, žvanil s Pavlem (jiný tež tady tento) a šustil staniolem, jak žral tatranky a pak zkuste u tohodle spát, natož pak chrápat. No nic, aspoň se v klidu vyspím. Pokojíček to byl věru malý. Úzká ulička kolem postele, nízká skříň, malý stůl s televizí a hle, to nemůže být jednolůžkový pokoj, když je tu manželská dvoupostel. No a koupelna s WC byla kapitola sama pro sebe, když jsem seděl na WC, tak jsem se koleny dotýkal obvodové stěny a abych nemusel opírat hlavu o studené sklo okna, tak jsem ho radši otevřel, opřel lokty a čuměl do uličky přede mnou. Ještě že na proti v budově nebylo žádné okno. Sprcha byla polovičních rozměrů, na rozdíl ode mne, takže jsem se sprchoval jednou nohou ve sprše a druhou na WC. Ale dalo se to přežít.
Kavárny a baryPo ubytování a krátké přestávce opět vyrážíme na karneval. Nejdříve se ještě ovšem občerstvujeme dobrou kávou v kavárničce kousek od našeho hotelu. Jenom malé upozornění pro milovníky tohoto tmavého moku, pokud chcete trochu více kávy než je jen náprstek od švadleny, tak všude chtějte "amerikano expresso". A jde se fotit. Původní plán byl takový, že vydržíme fotit do pozdních nočních až ranních hodin,Fotograf z Benátek abychom měli nafocené i osvětlené Benátky a bez lidí. Ale po na půl prospané noci, kdy jsme se střídali za volantem a celodenním chození po městě a focení ve stoje, v leže, v podřepu, v kleku, z nadhledu, podhledu a vláčení fotobatohu se stativem, jsem měl toho plné kecky a nebyl jsem sám, takže jsme to s Pítrsem v devět hodin večer zabalili, u mostu Rialto povečeřeli v levné restauraci, sedli na loď a vypluli spát. Kamil s Pavlem prý dorazili asi hodinu po nás.

Ráno po chutné snídani a za svitu hřejivého sluníčka opouštíme hotel, necháváme přebytečnou zátěž a bagáž na parkovišti v autě a opět se vydáváme fotit. Využíváme toho, že naše lodní lístky platí nejen do jedné hodiny odpoledne, ale taky se s nima můžeme lodí vydat i na vzdálenější ostrůvky, mezi které patří Murano, Burano, San Giorgo Maggiore, Lido a další. Navštěvujeme první z nich, který je vyhlášen sklářskou výrobou. Více méně se od samotných Benátek vůbec neliší, jen je v něm více krámků s uměleckými předměty ze skla, než s maskami. V jednom z nich kupujeme domů skleněné suvenýry a jdeme hledat nějakou restauraci s přijatelnými cenami.  Po obědě, kdy jsme si dali výbornou italskou pizzu a díky Pítrsově "skvělé" komunikaci v angličtině nechali číšníkovi dýško 8,5€, jsme se vydali nazpět do centra Benátek potrápit ještě závěrky našich fotoaparátů. Opět jsme si domluvili Benátkysraz a rozprchli si fotit každy to svoje a při tom úplně totéž - masky a zase jenom masky. Fotím si takhle v předklonu a najednou stahuju půlky a stavím se do pozoru, jako pravítko. V duchu si říkám "to tě bude stát Pítrsi hodně, to píchnutí do řiti", otáčím se, jak mu vynadám nebo ho praštím, ale za mnou stojí vysmátý italský důchodce s deštníkem v ruce a náramně si to užívá. No co mu můžu asi tak udělat, nic. Najednou vidím před sebou Pítrse, jak pod jedním z mostků fotí nějakou masku, tak se mu jdu omluvit, z čeho že jsem ho to podezříval, ale stařík se najednou ocitá na mostku nad ním, bere Pítrse deštníkem po hlavě a z hubou rozřehtanou od ucha k uchu mizí v davu někam pryč. Vydrželi jsme fotit až do sedmé hodiny večerní a pak jsme začali řešit, jak na zpět. Pěšky se nám moc nechtělo a platit 7€ za jednu jízdu lodí taky moc ne, tak jsme to vyřešili typicky česky a jeli tu jízdu na černo. Na San Marcu jsme ale nastoupit nemohli, poněvadž tam byly turnikety, které nás už nepustily, tak jsme kopírovali kanál Grande a našli hned další zastávku bez turniketů, ale pouze jen s čtecím zařízením, které neprotestovalo, když jsme jej míjeli s nefunkční jízdenkou. Asi po pěti minutách jsme se dočkali odvozu a dalších 45 min trnuli strachy, aby nás na nějaké další zastávce nevyhmátnul lodní revizor. Nevyhmátnul, ale na konečné zastávce byly turnikety pro výstup, k našemu velkému štěstí ovšem nefunkční. Takže raději nikomu nedoporučuji jezdit lodní dopravou po Benátkách na černo, za tu ostudu to rozhodně asi nestojí a nebo raději vystupte o zastávku dříve, tam turnikety nejsou. Pítrs si ještě neodpustil udělat velký nákup nudlí, rýže a olivových olejů, teda více méně toho samého, co nakoupíte i u nás, ale snad to má být chutnější a levnější. Naskládali jsme se do auta, chvíli bloudili garážema než jsme našli výjezd, zaplatili a už jsme uháněli směr Česko. Domů jsme s malými zastávkami dorazili ráno kolem osmé hodiny. Musím říci, že po dvou probdělých nocích a dvou prochozených dnech jsem měl co dělat, abych z auta domů nelezl po čtyřech. Byl jsem strhaný, jak borůvka, ale spokojený z vydařeného výletu se skvělou partou, za což jim díky.
Pro zájemce o to, co to vlastně stálo, ještě pár čísel na konec: náklady na cestu, dálniční známku a mýtné - 1500 Kč, ubytování se snídaní - 32€, lodní lístek na 24 hod. - 20€, útrata za jídlo a pití - cca. 30€.

Vstup do galerie
Vstup do galerie

 

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Benátské_masky, http://www.visitvenice.co.uk/

Komentáře (3)

  • 3
    mamka28. 3. 2014, 21.59
    Tvoje "povídání" je prima. Ani jsem nevěděla ,co máme doma! A´t se Ti stále daří - držím palce. mamka
  • 2
    Martin Ševčík18. 3. 2014, 9.52
    Rani, díky moc. Pochvala vždy potěší a kritika snad posune dál. Chyby v článku, na které jsem byl upozorněn a ty, co jsem našel, jsem opravil. Ikdyž jich tam určitě dalších pár zůstalo, ale znáš to ... provozní slepota. A taky děkuji za doplňující informace o parkování, dopravě i kávě. Třeba to vše poslouží těm, co se rozhodují, kdy a jak do Benátek vyrazí.
  • 1
    Rani (web)17. 3. 2014, 22.49
    Ciao, přečetl jsem Benátky a musím říct, že jsi čím dál lepší, co se psaní týče! Fakt výborný. Udělal bych ti tam pár redaktorskejch zásahů (sjednotit dvoujazyčnej titul, pár češtinskejch chybek apod. :-)), ale to je miniprd proti vtipnýmu vyprávění a především skvělýmu, věcnýmu, srozumitelnýmu a přitom nabitýmu vysvětlení karnevalu a masek. Paráda, bejt redaktor Hedvábný stezky, už ti píšu mail a domlouvám otištění.
    Pár poznámek k Benátkám coby takovejm, kdybys tam chtěl vyrazit třeba s manželkou nebo s rodinou - doporučuju (byli jsme tam teď pár let po sobě s drahou polovičkou vždycky v létě, letos jedem zas, nějak nás to chytlo):
    - K ubytování ve Floridě za tuhle cenu celkem gratuluju, Benátky jsou dost drahý a nejlepší je rezervace dlouho dopředu, takhle nakrátko to byla fakt klika.
    - Černý jízdy vaporettem: fakt to není prdel, byli jsme svědkem, jak revizor chytil nějakou dvojku bez lupenu, každýho to stálo 120 E, původně nechtěli zaplatit, takže už je čekala na molu policie s tím, že to bude dvojnásobek, nakonec zalepili.
    - Parkování je problém jak sviňa, na 1 noc to na tom Tronchettu za tu dvacku nebo kolik ještě jde, ale zkus to platit na tejden . Lepší řešení je letiště, kde se platí cca 5 E/den a 25 E/týden, ale musíš si koupit speciální lístek na loď do města, běžná permice neplatí. My to děláme ještě jinak - parkujem v Punta Sabbioni (na pevnině naproti Benátkám z druhý strany než Mestre), ceny jako na tom letišti + už tam si jde koupit permici na x dnů a rovnou na ni odjet na San Marco, linka 14/14A, cca půl hodiny a jsi tam. Jinak každej hotel ti u sebe nechá bagáž ještě před ubytováním a po něm, takže s tím nebejvá problém.
    - Caffè Americano bych tedy moc nedoporučoval - ve většině kaváren to dělaj překapávaný přes filtr (protože to tak turisti chtěj :-)), což mi v Itálii připadá jako dát si u nás místo piva ředěnej větrák z Pet flašky . Lepší řešení je caffè lungo nebo caffè crema, objemem připomínající naše "velký preso", ale přitom normální espresso z mašiny.
    Jsem se nějak rozepsal, ale prostě mě ten článek fakt potěšil... díky .

Přidat komentář



(nebude zveřejněn)



Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):