Baltic Phototour 2012

8. 6. 2012 | Pokud se domníváte, že naše cesty jsou v katastrofálním stavu, znamená to, že jste asi ještě nikdy nebyli v Polsku. A pokud se bojíte polských potravin, tak jste strašpytlové, neboť polské ryby jsou vynikající a sůl je hezky sypká a vůbec není navlhlá.

Někdy na začátku dubna mi přišel email od Ubekama (Kamil Übelauer), že hledá parťáky k cestě na "drsný" sever k Baltickému moři. Kamil mě zval na své výpravy už mnohokrát, většinou do italských Dolomitů, ale stále mi to nějak nevycházelo. Až nyní mi to ale konečně vyšlo. Začátek ovšem nebyl jednoduchý. S čím Kamil nepočítal bylo to, že na jeho nabídku mu přikývli skoro všichni oslovení zájemci, což jak pravil, se mu v případě Dolomitů ještě nikdy nestalo. Takže výběrové řízení na účastníky zájezdu. Nejspíš jsem se moc těšil a Kamila otravoval, takže mě do svého týmu přibral a s námi jel ještě jeho dlouhodobý parťák na cestách Pavel Šlachta. Osádka byla utvořena, termín dohodnut na květnové svátky (5.5. - 8.5.), takže zbývalo jen doladit logistiku a domluvit cíl cesty. Z internetu jsme měli nastudováno a vyhledáno spoustu míst a fotek, které by jsme rádi viděli a sami tam nějaké ty fotky pořídili. Nakonec jsme se shodli na těchto cílích naší trasy: Gdańsk, Hel, Jastrzebia Gora, Łeba. Každý jsem si vezli malý stan, spacák nějaké to jídlo a hlavně fototechniku a chuť do focení.

Vyrážíme v pátek, kdy pro mně Kamil s Pavlem přijeli z Havířova a ve 22:00 odjíždíme z Frýdku přes Těšín na Katowice, Łódź, Toruń do Gdynie. Noční přejezd si zpestřujeme poslechem metalových a rockových nahrávek, to aby řidič neusnul a taky to byla jedna z podmínek pro přijetí do týmu od Kamila, že milovníky šlágrů Evy a Vaška s sebou nebere. Já teda usnu u čehokoli, ale největším uspávadlem byly pro mne díry v polských cestách, kdy mě to drncání hezky ukolíbalo a bylo mi jedno jestli je noc nebo den. Průjezd Łódźí jsme si trochu protáhli, protože díky špatnému značení jsme mírně zakufrovali. Díky tomu jsme si ale začali zase více všímat všech cedulí a na jedné větší jsme mimo jiné také objevili, že Poláci chystají premiéru nového válečného filmu se staronovým hrdinou a neochvějným bijcem německých okupantů, hrdinným kapitánem Hansem Klossem. Jelikož jsme odkojeni těmito válečnými seriály, tak si na to budu muset asi zajít. Nad ránem, kdy začíná svítat, pozorujeme úchvatné ranní scenérie, kdy se sluníčko prodírá na oblohu a prosvěcuje mlžný opar, který se vznáší nad místní krajinou. Nikomu se ale z vyhřátého auta nechce ven. Až k Toruńi jsme se táhli po místních okreskách, ale vedle nás se šinula nedostavěná čínská dálnice, která měla spojit jih se severem a být připravena na nápor fotbalových fanoušků, kteří se přihrnou na Euro 2012. Za Toruńí jsme projeli mýtnicí a až do Gdynie si to konečně frčíme po té skutečné dálnici, Gdańsk ze svých plánů škrtáme.

Do GdGdyniaynie dorážíme v sobotu před devátou hodinou, čepujeme benzín a jdeme si prohlídnout přístav, kde se nacházejí nějaké muzeální kousky lodí a další lákadla pro turisty. Jelikož je slunce už vysoko, tak pořizujeme pár dokumentačník snímků a zvažujeme, co s načatým dnem. Jedeme se podívat na Babie Doły (část Gdynie), kde se netěží ženské, ale kde se v moři cca 300m od břehu nachází Torpedownia. Vojenský objekt postavený Němci během 2. světové války pro výzkum a montáž torpéd. Budova měla montážní haly nad vodou a zkušební halu pod vodou. S pevninou byla propojena molem, na kterém byla i úzkorozchodná železnice. Nedaleko se nacházelo a dodnes tam i stojí letiště, které za války sloužilo Luftwaffe. Pokud budete chtít Babie Doły navštívit musíte jet po ulici "Zelené (Zielona)", ale né až na její konec, to by jste skončili ve vojenských kasárnách, ale za točnou autobusu zahnete do prava a pak jedete až na menší sídliště mezi paneláky. Parkoviště jsou tu vyhrazena vesměs jen pro bydlící, ale hned na kraji se dá najít pár míst, kde můžete bez obav zaparkovat. Pak musíte projít až na samý konec sídliště a tam najdete schodiště, které vede na písčitou pláž. Z něj vylezete přímo na proti Torpedowni. Slunce už stálo celkem vysoko a navíc svítilo proti nám, takže jsme pořídili zas jen pár dokumentačních fotek a rozhodli se, že se vydáme na poloostrov Hel, na kterém jsme chtěli někde na pláži pořídit západ i východ slunce skrz nějaké palisády, které jsme viděli na internetu a dokonce i pěknou kamenitou pláž. Opak byl ovšem pravdou. Původně jsme chtěli jet na Hel trajektem z Gdynie, ale nepodařilo se nám najít správné přístaviště, tak jsme se na něj vydali autem oklikou. Poloostrov je taková úzká, dlouhá nudle z jedinou hlavní cestou, která protíná asi 4 vesnice. V nejužším místě má jen okolo 200m. Projeli jsme se zastávkami celý Hel tam a zpět a nikde nenašli to, co jsme hledali. Strana směrem do vnitrozemí byla obsypána samými kempy, jedním vedle druhého, ve kterých to žilOstrowoo, jako kdyby už byly prázdniny a prohánělo se tam neuvěřitelné množství surfařů a kajtistů. Druhá strana nám nenabídla nic než dlouhé široké písečné pláže, na kterých nebylo nic zajímavého a když jsme dojeli až na sám konec poloostrova do vesničky Hel, tak nás přivítaly jen rozbité cesty, které se tu všude opravovaly. Zklamáni jsme se vrátili zpět na začátek poloostrova a pokračovali se zastávkami směrem na západ. Jezdili jsme mezi Jastrzębia Góra a Karwia a hledali něco zajímavého k vyfocení. Celé pobřeží je lemováno borovicovými háji a od hlavní cesty skrz ně vedou očíslované cestičky až k pláži. Na jedné z nich, při ústí řeky Czarna Woda jsme konečně našli to co jsme hledali a naše fotografické žně mohly začít. Nenašli jsme sice kamenitou pláž, ale celé ústí řeky do moře bylo obehnáno dřevěnými kůly, které nás zaujaly a našlo se tu i pár dalších věcí. Nakonec se Kamilovi podařilo zaparkovat kousek od tohoto místa, takže jsme nemuseli chodit ani moc daleko a i stany jsme postavili na plácku vedle auta. Po setmění se udělala pěkná zima, tak jsme uvařili čaj, pojedli a hurá zalést do stanů a do spacáků. Doma jsem se divil, když jsem koukal na některé webové kamery z Gdynie, že lidi chodí v zimních bundách a ženské i v kozačkách, zatím co já jsem chodil do práce v bermudách a v sandálech. Obojí jsem si vezl s sebou, ale použil jsem je snad jen až při cestě domů. Na Baltu je pěkná kosa.

V neděli ráno pršelo, takže jediný kdo vstával na východovku byl Kamil. My s Pavlem jsme zůstali zalezlí ve spacáku a čekali až přestane pršet. Na chvíli opravdu přestalo, tak jsme toho rychle využili, naházeli jsme věci ze stanů do auta, sbalili mokré stany a vyjeli do malého rybářského městečka Łeba. Łeba patří mezi hodně navštěvované turistické letovisko. Zásluhu na tom mají nejen vyhlašené rybářské restaurace a kiosky se smaženými mořskými potvorami všeho druhu a dvě velké pláže, ale hlavně to, že nedaleko Łeby se nachází tzv. "polská Sahara" - Słowiński Park Narodowy s velkými, pohyblivými písečnými dunami. Do Łeby jsme přijeli celkem brzy ráno a navíc mimo hlavní turistickou sezónu, takže ulice byly liduprázdné a všechny krámky i restaurace ještě zavřené. Celé dopoledne a i čast odpoledne pršelo, takže z focení nebylo vůbec nic, chtěli jsme se aspoň posadit v nějaké restauraci, ale než jsme našli tu pravou, co se nám zamlouvala, tak jsme se dobývali i do jedné, kde byl vidět uvnitř personJedna z mnoha rybářských restauraciál a dovnitř pouštěli jen lidi s kovovými kufry. Po zasyčení prodavačky z obchůdku se suvenýry od naproti jsme byli informováni, že v oné inkriminované restauraci se stal včera nějaký velký průser, asi s prošlými potravinami, a radila nám najít si nějakou jinou a ti lidé, které dovnitř pouštěli, byli z polské televize. Najít další restauraci nebylo nic těžkého, poněvadž jsou zde rozesety jedna vedle druhé. Takže jsme do jedné sedli, objednali si skvělé ryby, každý jinou a zapili to opravdu dobrým Łebským pivem. Bylo hořké, ale na to jsme my, co jsme vyrostli na Radegastu, bohudík zvyklí. Jo, a mělo i více "volume", typoval bych tak 14°. Venku stále pršelo, tak jsme plánovali co budeme dělat. Pomalu jsme byli rozhodnuti, že pokud pršet nepřestane, tak si najdeme nějaký penzion a jednu noc přespíme v povlečené posteli. Naštěstí počasí se umoudřilo a vytrvalý déšť se změnil na jemné mrholení, tak jsme vyrazili z restaurace ven. Na informační tabuli s mapou, která byla naproti restaurace, jsme se dozvěděli, že někde poblíž pláže se nachází ruiny kostela sv. Mikuláše. Vydali jsme se je teda hledat. Nejdříve jsme došli až na samou pláž a rozhlíželi se směrem do vnitrozemí jestli uvidíme někde k nebi trčet zříceninu kostela. Jediná zřícenina byla hned na pláži a tou byl starý tobogán, který stál asi tak 50m daleko od moře na břehu. Dále se na jedné straně tyčil vojenský radar a na druhé v dáli nějaký maják. Po kostele ani památky. Cestou zpátky z pláže jsme si všimli značené stezky se symbolem zříceniny a tak jsme se po ní vydali. Ani né po 5 min jsme zříceninu našli, ale smíchy jsme se pomalu neudrželi, za vyfocení rozhodně nestála, ono jenom na území Ostravy najdete podobných zřícenin větší množství. Otočili jsme se a rozhodli, že se pojedeme podívat na polskou Saharu na Słowiński Park Narodowy. Rozloha parku je 186 km², nalézá se mezi dvěmi městečky Łeba a Rowy. Ze severu je ohraničen Baltickým mořem a od jihu mokřadem a dvěmi jezery. Nejvyšší písečná duna má 115 m n. m., což je něco úchvatného, když si uvědomíte, že se na ni škrábete od nuly a duny jsou pohyblivé (wydmy ruchome). V průměru se duny pohybují rychlostí 2 - 10 m za rok a už pod nimi zmizely 3 vesnice – Słowińców (odtud pochází název parku), Boleniec a Rabka. Další atrakcí v parku je bývalá raketová základna, na které kdysi Němci zkoušeli obavané rakety V2 a později zde vojska waršavské smlouvy raketami SS-20 bránili náš sladký spánek, dnes je tu pouze vojenské muzeum. Dojeli jsme na parkoviště, do míst kde dříve stávala vesnice Rabka a šli k pokladně zjistit, co nám mohou nabídnout. Za lístek v hodnotě 6 zł. se dostanete leda tak za bránu a buď budete šlapat 5 km až k první duně pěšky nebo využijete vláček, který stojí dalších 15 zł. a ten Vás pod ní doveze. My se nakonec rozhodli úplně jinak. Jediné, co jsme si koupili byla mapa, otočili jsme se a jeli cca 70 km na druhou stranu parku, do místa s názvem Czolpino, ze kterého je do parku druhý vstup. Překvapením pro nás bylo, že kasa byla zamknutá a parkoviště úplně prázdné. Asi jsme ale lomcovali dveřmi u kasy hodně hlasitě, protože z další budovy, která na parkovišti ještě byla, z bufetu, vylezla nějaká bába a zkasírovala nás každého o oněch 6 zł. a ještě i 6 zł. za parkování. A to ten bufet vypadal, že je taky opuštěný. Naštěstí počasí se umoudřilo, přestalo pršet, vylezlo sluníčko a po nebi se honili bílí beránci - kýč, jak bič. Sebrali jsme fotografické sakypaky a mazali z parkoviště 2 km skrz borový háj k první duně - duna Czolpińska. To, že většinu dne pršelo, byla velká výhoda. Jednak jsme byli v této části parku jediní návštěvníci a za druhé se po vlhkém písku šlapalo na duny daleko lépe než v tom suchém, kdy jste udělali jeden krok nahoru a o dva jste sjeli dolů. Byli jsme tam úplně sami, takže jsme se pustili i mimo vyhrazené trasy, což by jsme si asi při větším počtu návštěvníků netroufli. Je zde k nalezení spousta fotografických motivů a stále je nad čím žasnout a co fotit. Pokud se tam vypravíte mějte ovšem stále jednu věc na paměti - písek je pěkná svině a pokud si nedáte pozor na techniku, může se Vám to focení pěkně prodražit. Objektivy raději moc neměňte, a když už se tak náhodou rozhodnete učinit, najděte si závětrnou stranu a pokud mÚčastníci zájezduožno techniku ještě kryjte bundou nebo něčím příhodným. Né zde, ale v Holansku se mi podařilo za silného větru na pláži pískem zadřít objektiv a jeho oprava mě pak stála cca 3,5 tis. Kč. Takže zbytečně neriskujte. Stačilo už jen to, že když jsem se škrábal na jednu dunu, chtěl jsem si něco vyfotit z ruky a stativ jsem špatně postavil, následoval pád a hned byl obalen pískem, jak řízek ve strouhance. Dokonale očististit se mi ho nepodařilo dodnes a občas v něm písek ještě zaskřípe. Když jsme se písku nabažili, což už bylo dost pozdě, jeli jsme hledat nějaké tábořiště, kde přenocujeme. V parku se tábořit nesmí stejně jako se tam nesmí rozdělávat oheň a skákat z písečných dun. Při výjezdu z parku jsme omylem zahnuli na opačnou stranu než jsme přijeli a zajeli jsme až do vesnice Kluki. Pod pojmem vesnice si klidně představte jen 2 domy a z toho jeden opuštěný. V těchto místech je to bohem zapomenutý kraj. Lidí je zde málo, ale za to je zde spousta vysoké zvěře. Tolik jelenů a tak obrovská stáda, jako tam jsem ještě v životě neviděl. Tam je opravdu nutno brát v potaz značky "pozor zvěř". Skoro až za tmy nacházíme, jak si myslíme, opuštěné místo k přenocování. Kousek od polní cesty louku, dookola obehnanou ve 4 řadách mladými borovicemi. Rychle stavíme stany a kašleme i na úžasný, velký měsíc v úplňku a drkotajíc zubama rychle něco slupnem a jdeme spát.

Ráno nebylo snad frekventovanější cesty v okolí, než ta naše polňačka. Hodně brzo mě vzbudil někde blízko štěkající srnec, ani nevím kolik bylo hodin, byla taková zima, že jsem se bál pohnout ve spacáku a chtěl jStanysem co nejrychleji zase usnout. Nevím, na jak dlouho se mi to podařilo, ale další co mně probralo byl traktor, který nam přejel za hlavama, pak šli do školy kolem řvoucí děcka a celé to završila dodávka s nějakým poskakujícím materiálem na korbě. To už jsme se ale škrábali ven ze stanů, balili a po snídani jsme vyrazili do Rabky, kde jsme chtěli navštívit park z druhé strany směrem od Łeby. Jaké bylo překvapení, že nás zkasírovali už i na parkovišti, ikdyž den před tím tam nikdo nebyl, dále jsme pak zaplatili za vstup a pak nás odchytil naháněč, který nám nabídl jet k duně lodí po jezeře za 10 zł. Potřeboval ji jenom zaplnit lidmi. 4 cestující už měl a s námi nás už bylo 7 a chyběli mu ještě 3, které chtěl nabrat. Ovšem při tom čekání si to dva rozmysleli a rázem nás bylo jenom 5. Takže jsme ukecali kapitána a ten i s takto malým počtem vyrazil. Co nám ale na začátku neřekli, bylo to, že loď nejede až k dunám, ale jen k raketové základně a odsud musíme ještě 2 km šlapat pěšky. Tak jsme šlapali. Když jsme došli až k duně byl před námi krom jiných návštěvníků ještě školní výlet a dětičky z té největší duny za ohromného kraválu válely sudy. Ani jsem nechtěl vědět, kam všude se jim ten písek dostal. Já sám jsem doma vysypal ze stanu a ze spacáku půl kýble písku, když jsem je sušil na balkóně. Ten písek máte prostě všude. Łebska duna se pomalu šine do vnitrozemí a před sebou likviduje veškerou vegetaci, takže je zde spousta uschlých stromů a větví, které trčí z písku. Pohyb je zde omezenější a trasa kterou lze projít je kratší než na duně Czolpińske. Osobně se mi duna Czolpińska líbila více. Na cestu zpátky k parkovišti jsme využili vláček a vydřiduch v pokladně nás připravil o 15 zł. Původně jsem se domníval, že tolik stojí obousměrná trasa, ale ten zloděj si to účtoval jen za jednu jízdu. Pěkné rýžoviště, když si uvědomíte, že tento park ročně navštíví 300 000 platících návštěvníků. Těch neplatících prý bývá ale ještě jednou tolik. Jelikož je doba oběda, tak se zastavujeme v Łebě ve vynikající rybářské restauraci, kde si dávám vynikající rybí polévku a grilovanou tresku s hranolkami a zeleninovou oblohou. Oběd je velice chutný a je ho tolik, že to pomalu nemůžeme ani dojíst. Po obědě odjíždíme směrem na Gdyni a po různu zastavujem u pobžeží a hledáme nějakou kamenitou pláž, což se nám podaří až u Rozewie, kde konečně nacházíme to, co hledáme a zároveň i skvělé místo k noclehu, kryté od hlavní cesty. Na pláž scházíme lesem z prudšího srázu a dole se rozcházíme fotit každý to svoje. Když už sluníčko zaleze a pomalu není vidět na krok, tak se vracíme nahoru k autu a stavíme stany. Klidu si moc ale neužijeme, protože někde naproti nám celou noc řve rádio a do toho svítí maják, který je nedaleko.

Vstáváme před pátou hodinou, stany necháváme stát a jdeme na pobřeží fotit východ slunce. Neprší, ale nad námi se táhnou šedé mraky, které směrem k východu mění každou vtNejvětší gotická stavba na světěeřinou barvy od odrážejícího se sluníčka, které se dere z vody ven. Je to úchvatná podívaná, která netrvá dlouho, ale pro kterou stálo za to ráno brzy vstávat. Balíme a je nejvyšší čas vyrazit domů, protože druhý den už budeme vstávat do práce. Na cestě se ještě zastavujeme prohlídnout největší křižácký hrad na území Polska a také největší gotickou stavbu z cihel na světě - Malbork. Hrad, který nebyl nikdy dobit, pouze za války se Švédy byl požkozen. Dovnitř ani nelezem, protože je zde turistů až hrůza, takže pořídíme jen pár záběrů a upalujeme domů.

Pokud se budete rozhodovat, kam vyrazit fotit nebo kam na dovolenou, nebudete Polskem a jeho severem rozhodně zklamáni. Náklady na cestu činili na jednotlivce cca 1500,- Kč, jídlo a pití jsme si vezli s sebou na 4 dny a na útratu jsem měl 300 zł. z nichž jsem ještě přes 50 dovezl domů. Nemusíte mít strach, že se nedomluvíte, protože polština je slovanský jazyk a je dost podobná češtině a ještě více slovenštině a když už si nebudete vědět rady, tak rukama se domluvíte vždycky. Tímto děkuji Kamilovi, že si mě vybral do týmu a Pavlovi za společnost a snad si to ještě někdy spolu zopakujeme. Je třeba se podívat na Mazury (Mazurská jezera) a do Bělověžského pralesa (Puszcza Białowieska), kde volně pobíhají Zubři.

800px-Flag_of_Polandvstup do galerie

P.S. Teď jsem si uvědomil ještě jednu důležitou věc, která bude zajímat hlavně řidiče a to je ta, že nikde v žádné restauraci jsme nenarazili na nealkoholické pivo (piwo bezalkoholowe). Všude na nás hleděli, jako kdybychom spadli z dubu a to rovnou na hlavičku. Poláci zkrátka slovíčko "nealkoholické" vymazali ze svého slovníku a jezdí "pod vlivem", tak bacha na ně. A pokud si budete chtít na nějakém nealkoholickém pivu po jídle pochutnat, tak si budete muset vzít vlastní.

Komentáře (12)

  • 12
    Dušan17. 6. 2014, 9.21
    Nevím, jestli už si navštívil Bělověž, ale zapomeň na volně pobíhající zubry, ty tym vystavuji pouze v ZOO.
  • 11
    Radim H (web)25. 6. 2012, 13.35
    Parádní fotky, klobouk dolů
  • 10
    Pavel Šlachta12. 6. 2012, 19.03
    Marťo super a souhlas,byla tam kosa :- ).A už tam nemusíš jezdit,dáš super komentář a fotky nějak stáhneš z netu :-))
  • 9
    alca12. 6. 2012, 12.47
    Super,super!!! Už jsem si myslela, že komentář je jen pánská jízda :-) Máš moje uznání pro literární zápal, bez gramatických chyb :-) Děkujeme,že Tě máme a navíc s fotˇákem v ruce...
  • 8
    Kamil (web)12. 6. 2012, 12.25
    Martine, tomu článku už chybějí snad jen nějaké verše :-D Pěkné střevo literární se z Tebe vyklubalo... Musím ale důrazně dementovat několikrát opakované konstatování, že tam byla zima. Není to pravda, mi bylo fajn :) K.
  • 7
    Honza V.12. 6. 2012, 9.33
    Martine, thumb up! Jak za fotky tak za povídání.
  • 6
    Martin12. 6. 2012, 9.24
    Díky Vám všem za nakouknutí. Petře fotek je více, ale zapráskat galerii opakujícím se motivem by nemělo moc smysl. Jardo, ty fotky mi nedaly ani tolik práce, jako sesmolit ten článek. ;o)
  • 5
    JaDr12. 6. 2012, 8.55
    Tedy Martine, zase krásný cestopis i fotky. Nevím, nevím co ti dalo v noci víc práce, zda úprava fotek, nebo to slohové cvičení ... ale obojí se Ti podařilo (nakonec jak jinak). Tento styl galerie a mého cestování na netu mám moc rád, neb se krom obrázků také dočtu i o tom co obrázky neposkytnou. Moc pěkný.
  • 4
    jzdenka12. 6. 2012, 8.53
    TOŽ HEZKÉ TO MÁŠ A ZAJÍMAVÉ
  • 3
    pitrs (web)12. 6. 2012, 8.41
    No hezky jsi se nám rozpovídal, cestopis napsaný na jedničku s hvězdičkou a fotky taky moc hezké, mohlo bych jich být i klidně více jak se na ně hezky dívá. Super Martine
  • 2
    Martin Ševčík12. 6. 2012, 7.04
    Leni, díky.
  • 1
    Lenka12. 6. 2012, 6.52
    zase výborná práce , některé fotky úžasné, ode mě máš za 1 :)

Přidat komentář



(nebude zveřejněn)



Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):